Chvála humoru
30. 7. 2007
Miroslav Horníček:Chvála humoru
Mám rád humor, který je konán jaksi bez účelu, či lépe: který je sám sobě účelem, cílem, smyslem. Právě proto mu bývá vytýkáno a je hanlivě nazýván samoúčelným, ale to je krátkozraké a nespravedlivé. Stejně bychom mohli říci, že Shakespeare napsal hru o dánském následovníku jenom proto, aby první dojem přicházejícího Fortinbrasse a poslední dojem odcházejícího diváka byli ti čtyři zavraždění v jedné místnosti.
To jsme ovšem v oblasti vznešeného dění...tedy v nejvyšším patře oné budovy, v jejímž přízemí se nelikviduje jedem a dýkou, ale smetanovými dorty a přesnými kopanci. Je to táž budova, ale pocit, že jsme v patře nejvyšším, nám bere dech, jako bychom byli ta všechna patra nejen vystoupili, ale vyběhli.
Mám rád tento humor, který obšťastňuje svou pouhou existencí, který rodí a uskutečňuje své nápady, aniž by se staral o směr a místo jejich dopadu.
Mám rád tento humor, který tryská ze země pro sám půvab a samu rozkoš tryskání, nestaraje se o to, zda je pramenem pouze pitným či léčivým.
Mám rád tento humor. Nneí určen ničemu a nikomu. Nemá diváků. Je. Je, protože nemůže nebýt. Je polohou jejich srdce. Mám rád tento humor, který vidí svět svým vlastním zrakem a svými vlastními způsoby v něm jedná. Nevolí úhel pohledu ani prostředky. Obojí je mu dáno. Jak dar, jak nadání, jako úděl.
Mám rád tento humor, který tryská jako ptačí trylek a zasahuje nepřítele s razancí pumy.
Ať je! Ať je vedle ptačího zpěvu, který je věčný....
In: Miroslav Horníček,Dobře utajené housle
(upraveno)
Mám rád humor, který je konán jaksi bez účelu, či lépe: který je sám sobě účelem, cílem, smyslem. Právě proto mu bývá vytýkáno a je hanlivě nazýván samoúčelným, ale to je krátkozraké a nespravedlivé. Stejně bychom mohli říci, že Shakespeare napsal hru o dánském následovníku jenom proto, aby první dojem přicházejícího Fortinbrasse a poslední dojem odcházejícího diváka byli ti čtyři zavraždění v jedné místnosti.
To jsme ovšem v oblasti vznešeného dění...tedy v nejvyšším patře oné budovy, v jejímž přízemí se nelikviduje jedem a dýkou, ale smetanovými dorty a přesnými kopanci. Je to táž budova, ale pocit, že jsme v patře nejvyšším, nám bere dech, jako bychom byli ta všechna patra nejen vystoupili, ale vyběhli.
Mám rád tento humor, který obšťastňuje svou pouhou existencí, který rodí a uskutečňuje své nápady, aniž by se staral o směr a místo jejich dopadu.
Mám rád tento humor, který tryská ze země pro sám půvab a samu rozkoš tryskání, nestaraje se o to, zda je pramenem pouze pitným či léčivým.
Mám rád tento humor. Nneí určen ničemu a nikomu. Nemá diváků. Je. Je, protože nemůže nebýt. Je polohou jejich srdce. Mám rád tento humor, který vidí svět svým vlastním zrakem a svými vlastními způsoby v něm jedná. Nevolí úhel pohledu ani prostředky. Obojí je mu dáno. Jak dar, jak nadání, jako úděl.
Mám rád tento humor, který tryská jako ptačí trylek a zasahuje nepřítele s razancí pumy.
Ať je! Ať je vedle ptačího zpěvu, který je věčný....
In: Miroslav Horníček,Dobře utajené housle
(upraveno)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
