Jak jsme hledali štěstí
24. 12. 2007
Jak jsme hledali štěstí
Dlouho jsme hovořili o štěstí.Na každého člověka přijde taková otázka, když se rozhlíží po světě - třebas právě nad nočním lesem vyplouvá měsíc. A tu se vás někdo zeptá tenounce a dojatě:
"Tatínku, jak se pozná štěstí?"
A dívá se s důvěrou na toho, kdo stojí po jeho boku, protože ten druhý je dospělý a ví, proč je listí zelené a země kulatá.
A velký se jen zarazí, neřekne nic a oba se dívají na úplněk nad lesem....
Nakonec jsme si řekli, že budeme štěstí hlídat - a jamile se objeví, že si to hned povíme. A tak je poznáme...To jsme se dohodli na venkově a pak jsme se vrátili do města.Na náměstí jsme našli malou pouť. Tam se nejspíš najde štěstí. Protože si můžete vystřílet mouřenína, papírovou růži, můžete navštívit psí divadlo..A to všechno je možná štěstí.
Nejdříve jsme si koupili růžovou vatu. Byla nadýchaná, jako by malý podvečerní oblak přiletěl na zem a bych chycen na špejli.
" Tak co, "ptám se,"je to štěstí?"
" Ano, "odpověděl,"je to štěstí. Když máš vatu, to je štěstí."
Ale pak jsme vatu snědli a zbylo jen dřívko. A dřívko jsme zahodili.
"Ne," říká," to není žádné štěstí.To by se musela jíst růžová vata od rána do večera, a to by se člověku přejedlo."
Což byla pravda, a proto jsme se rozhodli, že půjdeme na střelnici a něco vystřelíme. Možná, že právě štěstí. Podařilo se nám vystřílet jen jednu nehezkou modrou kytku. A zbylo tam ještě hodně žlutých, rudých, fialových růží z papíru a mnoho jiných vzácných věcí. Protože se všechno vystřílet nedá.
"Měli jsme štěstí," povídám," někomu se nevyvede ani ta modrá květinka."
Ale jaké štěstí by bylo mít tu velikou pannu s bílým závojem, nebo mouřenína s turbanem. To by bylo obrovské štěstí...
Dohodli jsme se, že to zítra zkusme znovu. Ale když jsme se ráno probudili, náměstí bylo prázdné a pouť nikde. Ani to naše štěstí. Tak jsme po tom náměstí chodili a dumali, kde je teď budeme hledat.
"Nejlepší bude, když se někoho zeptáme, " řekl jsem, "jenže koho? A jestli by to dovedl vůbec odpovědět..."
" Já vím," povídá," to bude vědět pan Straka, protože dovede spravit pojistku a hraje na kytaru. A Straku nejspíš zastihneme doma - on je na penzi."
Ten Straka bydlí u nás v ulici a sedává na stoličcce před domem...Našli jsme ho - ležel na dvorku pod kaštanem na starém lehátku...
"Dobrý den, dědo,"pozdravili jsme. "Nevíte, prosím, jak se pozná štěstí?"
A tu jsme teprve uviděli, že spí. Že si na tom lehátku docela krásně hoví, hvízdá nosem a labužnicky odfukuje, pohroužen do příjemných snů. Ale možná, že se mu ani nic nezdálo. Byli jsme zklamáni, protože jsme na toho Straku opravdu spoléhali.
" Víš co?" řekl jsem,"nechme ho spát. Ať se ten Straka vyspí. To on rád...A my konec konců nemusíme právě dnes vědět, jak se pozná štěstí. Vždyť se na to můžeme zeptat zítra..."
"A také můžeme přijít pozítří," souhlasil." Máš pravdu, tatínku, vždyť to ani tak nespěchá."
Nechali jsme panu Strakovi ještě tu modrou vystřílenou papírovou kytku.
Zítra budeme pátrat dál - snad se něco dozvíme.
A vy pátrejte taky - na svůj vrub.
In:Ludvík Aškenazy,Dětské etudy
-------------------------------------------------
Slovo štěstí si spojujeme právě s Vánoci. Přeju Ti tedy, abys odpověď na otázku našel/ našla.
robikam
Dlouho jsme hovořili o štěstí.Na každého člověka přijde taková otázka, když se rozhlíží po světě - třebas právě nad nočním lesem vyplouvá měsíc. A tu se vás někdo zeptá tenounce a dojatě:
"Tatínku, jak se pozná štěstí?"
A dívá se s důvěrou na toho, kdo stojí po jeho boku, protože ten druhý je dospělý a ví, proč je listí zelené a země kulatá.
A velký se jen zarazí, neřekne nic a oba se dívají na úplněk nad lesem....
Nakonec jsme si řekli, že budeme štěstí hlídat - a jamile se objeví, že si to hned povíme. A tak je poznáme...To jsme se dohodli na venkově a pak jsme se vrátili do města.Na náměstí jsme našli malou pouť. Tam se nejspíš najde štěstí. Protože si můžete vystřílet mouřenína, papírovou růži, můžete navštívit psí divadlo..A to všechno je možná štěstí.
Nejdříve jsme si koupili růžovou vatu. Byla nadýchaná, jako by malý podvečerní oblak přiletěl na zem a bych chycen na špejli.
" Tak co, "ptám se,"je to štěstí?"
" Ano, "odpověděl,"je to štěstí. Když máš vatu, to je štěstí."
Ale pak jsme vatu snědli a zbylo jen dřívko. A dřívko jsme zahodili.
"Ne," říká," to není žádné štěstí.To by se musela jíst růžová vata od rána do večera, a to by se člověku přejedlo."
Což byla pravda, a proto jsme se rozhodli, že půjdeme na střelnici a něco vystřelíme. Možná, že právě štěstí. Podařilo se nám vystřílet jen jednu nehezkou modrou kytku. A zbylo tam ještě hodně žlutých, rudých, fialových růží z papíru a mnoho jiných vzácných věcí. Protože se všechno vystřílet nedá.
"Měli jsme štěstí," povídám," někomu se nevyvede ani ta modrá květinka."
Ale jaké štěstí by bylo mít tu velikou pannu s bílým závojem, nebo mouřenína s turbanem. To by bylo obrovské štěstí...
Dohodli jsme se, že to zítra zkusme znovu. Ale když jsme se ráno probudili, náměstí bylo prázdné a pouť nikde. Ani to naše štěstí. Tak jsme po tom náměstí chodili a dumali, kde je teď budeme hledat.
"Nejlepší bude, když se někoho zeptáme, " řekl jsem, "jenže koho? A jestli by to dovedl vůbec odpovědět..."
" Já vím," povídá," to bude vědět pan Straka, protože dovede spravit pojistku a hraje na kytaru. A Straku nejspíš zastihneme doma - on je na penzi."
Ten Straka bydlí u nás v ulici a sedává na stoličcce před domem...Našli jsme ho - ležel na dvorku pod kaštanem na starém lehátku...
"Dobrý den, dědo,"pozdravili jsme. "Nevíte, prosím, jak se pozná štěstí?"
A tu jsme teprve uviděli, že spí. Že si na tom lehátku docela krásně hoví, hvízdá nosem a labužnicky odfukuje, pohroužen do příjemných snů. Ale možná, že se mu ani nic nezdálo. Byli jsme zklamáni, protože jsme na toho Straku opravdu spoléhali.
" Víš co?" řekl jsem,"nechme ho spát. Ať se ten Straka vyspí. To on rád...A my konec konců nemusíme právě dnes vědět, jak se pozná štěstí. Vždyť se na to můžeme zeptat zítra..."
"A také můžeme přijít pozítří," souhlasil." Máš pravdu, tatínku, vždyť to ani tak nespěchá."
Nechali jsme panu Strakovi ještě tu modrou vystřílenou papírovou kytku.
Zítra budeme pátrat dál - snad se něco dozvíme.
A vy pátrejte taky - na svůj vrub.
In:Ludvík Aškenazy,Dětské etudy
-------------------------------------------------
Slovo štěstí si spojujeme právě s Vánoci. Přeju Ti tedy, abys odpověď na otázku našel/ našla.
robikam
2 přiložené soubory
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
