Julius Zeyer: Vyvolená
23. 12. 2007
Julius Zeyer: Vyvolená
Hledajíce nocleh od místa k místu šli: pro Syna člověka, jenž na svět sestoupit měl, pro jediného syna Božího nebylo místa! Svět, který spasit přišel, dveře zavíral mu. Když Josef místa nenalezl u lidí,vyšel v tmavou noc, aby u kamenů žádal, co u lidí nebylo. Skály nezavřou snad lůno své, jak lidé teplých příbytků? Tak tedy šli a trpělivě kráčel soumar znovu tmou a jasné mysli byla Maria, ač vítr od hor chladně vál. Brzy našli menší sluj, nad vchodem byla střecha slaměná a dýchalo z ní teplo v chladnou noc. Kupka řežavých uhlíků svítila jim jako úsměv vítající vstříc, snad pastýři tam oheň před nedávnem rozžehli, neb často za deště tam stáda vedli svá, a proto sluj ta slula Jesle. A jesle byly vskutku tam a sláma v nich a vůl tam klidně stál a smutně krotkým zrakem svým na Marii hleděl, která přistoupila, aby pohladila jej. A Josef osla svého k jeslím vedl též a prostřel na zemi malý koberec, pro Marii tak lůžko chystaje...
Mezi mraky hvězdy tiše hořely a celá země ukonejšena se nořila do spánku, pokoj pršel z hvězd...Vše dřímalo...
Hledajíce nocleh od místa k místu šli: pro Syna člověka, jenž na svět sestoupit měl, pro jediného syna Božího nebylo místa! Svět, který spasit přišel, dveře zavíral mu. Když Josef místa nenalezl u lidí,vyšel v tmavou noc, aby u kamenů žádal, co u lidí nebylo. Skály nezavřou snad lůno své, jak lidé teplých příbytků? Tak tedy šli a trpělivě kráčel soumar znovu tmou a jasné mysli byla Maria, ač vítr od hor chladně vál. Brzy našli menší sluj, nad vchodem byla střecha slaměná a dýchalo z ní teplo v chladnou noc. Kupka řežavých uhlíků svítila jim jako úsměv vítající vstříc, snad pastýři tam oheň před nedávnem rozžehli, neb často za deště tam stáda vedli svá, a proto sluj ta slula Jesle. A jesle byly vskutku tam a sláma v nich a vůl tam klidně stál a smutně krotkým zrakem svým na Marii hleděl, která přistoupila, aby pohladila jej. A Josef osla svého k jeslím vedl též a prostřel na zemi malý koberec, pro Marii tak lůžko chystaje...
Mezi mraky hvězdy tiše hořely a celá země ukonejšena se nořila do spánku, pokoj pršel z hvězd...Vše dřímalo...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
