Na počátku bylo kolo
3. 12. 2007
Na počátku bylo kolo
Zvyk používání adventního věnce je starý přibližně 150 let. První adventní věnec měl podobu dřevěného kola od vozu.Jeho dějiny nás vedou do nejnižších sociálních vrstev obyvatel Hamburku předminulého století. R.1839 poprvé pověsil Johann Hienrich Wichern, mladý pedagog a kněz, před Vánocemi ke stropu dřevěný kruh se svícemi. Celkem po obvodu bylo 23 svící, 4 velké, bílé a 19 malých, červených, na každý den do Štědrého dne.
Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci a nejtmavější noci v roce jsou časem bludiček, skřítků, bílých paní, jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorů, měly ukázat těmto bytostem cestu. A od těchto světel až k adventnímu věnci je už jen krátká cesta.
Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak - jako mnoho jiných- zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů, vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce.
Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. červená upomíná na krev Kristovu, obě pak symbolizují život. Jako ozdoba na věnec se používají také jablíčka, od času ráje jsou to plody života jako věnec sám a dobré jako Boží přízeň.
(podle Kirchen ZeitungEichstatt)
Zvyk používání adventního věnce je starý přibližně 150 let. První adventní věnec měl podobu dřevěného kola od vozu.Jeho dějiny nás vedou do nejnižších sociálních vrstev obyvatel Hamburku předminulého století. R.1839 poprvé pověsil Johann Hienrich Wichern, mladý pedagog a kněz, před Vánocemi ke stropu dřevěný kruh se svícemi. Celkem po obvodu bylo 23 svící, 4 velké, bílé a 19 malých, červených, na každý den do Štědrého dne.
Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci a nejtmavější noci v roce jsou časem bludiček, skřítků, bílých paní, jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorů, měly ukázat těmto bytostem cestu. A od těchto světel až k adventnímu věnci je už jen krátká cesta.
Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak - jako mnoho jiných- zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů, vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce.
Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. červená upomíná na krev Kristovu, obě pak symbolizují život. Jako ozdoba na věnec se používají také jablíčka, od času ráje jsou to plody života jako věnec sám a dobré jako Boží přízeň.
(podle Kirchen ZeitungEichstatt)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
