Píseň deště
20. 4. 2008
Píseň deště
Jsem ze stříbrných tečkovaných nitek,
které si posílají nebeští bohové.
Příroda si mne bere a zdobí mnou
své louky a údolí.
Jsem z krásných perel,
které vyloupala z koruny Ištařiny
dcera Úsvitu k okrase zahrad.
Když pláču,kopce se smějí;
když se pokořím, květiny jásají;
když se pokloním,vše se raduje.
Pole a oblak jsou milenci
a já jsem mezi nimi poslíček jejich milosti.
Hasím žízeň pole,
hojím bolest oblaku.
Hlas hromu ohlašuje můj příchod,
duha oznamuje,že odcházím.
Jsem jako pozemský život,
který začíná u nohou divokých živlů
a končí pod zdviženými křídly smrti.
Pocházím z hlubin moře
a vznáším se s vánkem.
Jakmile spatřím vyprahlé pole,
snesu se dolů a vezmu květiny a stromy do milionů objetí.
Něžně zaťukám na okna měkkými prsty
a moje zpráva je vítanou písní,kterou všichni slyší,
avšak jen citliví porozumí.
Vzdušná horkost mi dává vzniknout
a já ji na oplátku zabíjím,
jeho žena překoná muže silou,
kterou má u něho.
Jsem povzdech moře;
jsem smích pole;
jsem slza nebe.
Tak je to i s láskou-
je povzdechem z hlubokého moře náklonnosti,
smíchem z pestrého pole ducha;
slzami z nekonečného nebe vzpomínek.
Chalíl Džibrán
Jsem ze stříbrných tečkovaných nitek,
které si posílají nebeští bohové.
Příroda si mne bere a zdobí mnou
své louky a údolí.
Jsem z krásných perel,
které vyloupala z koruny Ištařiny
dcera Úsvitu k okrase zahrad.
Když pláču,kopce se smějí;
když se pokořím, květiny jásají;
když se pokloním,vše se raduje.
Pole a oblak jsou milenci
a já jsem mezi nimi poslíček jejich milosti.
Hasím žízeň pole,
hojím bolest oblaku.
Hlas hromu ohlašuje můj příchod,
duha oznamuje,že odcházím.
Jsem jako pozemský život,
který začíná u nohou divokých živlů
a končí pod zdviženými křídly smrti.
Pocházím z hlubin moře
a vznáším se s vánkem.
Jakmile spatřím vyprahlé pole,
snesu se dolů a vezmu květiny a stromy do milionů objetí.
Něžně zaťukám na okna měkkými prsty
a moje zpráva je vítanou písní,kterou všichni slyší,
avšak jen citliví porozumí.
Vzdušná horkost mi dává vzniknout
a já ji na oplátku zabíjím,
jeho žena překoná muže silou,
kterou má u něho.
Jsem povzdech moře;
jsem smích pole;
jsem slza nebe.
Tak je to i s láskou-
je povzdechem z hlubokého moře náklonnosti,
smíchem z pestrého pole ducha;
slzami z nekonečného nebe vzpomínek.
Chalíl Džibrán
Odpověď
(ctverka1, 20. 4. 2008 19:53)