Zvědavost

Jan Skácel
Malá recenze na laskavost

Všimnul jsem si, že lidé jsou v poslední době k sobě laskaví. Alespoň teď, když píši tyto řádky. Než malá recenze vyjde, projde měsíc, ale já bych si moc přál, aby ta laskavost lidem do té doby vydržela.
Už dávno vím, že tráva dovede být laskavá, i voda, dokonce kamínek, protože je malinký. U lidí jsem se s touto vlastností setkával zřídka. Teď je jí mezi námi plno a dáváme si ji navzájem jako dárek. To je vzácné.
Jsme laskaví jedni k druhým, dokonce sami k sobě. Asi to tak musí být.
A jako ve všem lidském konání je v tom počínání také smutek. Krásný a na nebi jako kouř podzimních polí. Takový, co bolí a nebolí.
Miluji dýmy podzimu a lidskou laskavost. Ticho dvou příbuzných věcí. Laskavé pohledy, laskavé ruce, drobná laskavá slova, která vzbuzují vzájemnou, nevyslovenou vděčnost.
Tohle je pravděpodobně nejmenší ze všech malých recenzí. Nemohu jinak a omlouvám se za to. Nemohu jinak , abych nezaplašil laň.
(Třináctý černý kůň, 1993)

Nechť tato recenze Jana Skácela platí i v dalších 600 dnech místnosti Zvědavost... (robikam)