Pro přemýšlivé dny
3. 2. 2008
James Thurber
Filozof a ústřice
Jednoho nádherného jitra se u moře procházel bez cíle filozof - člověk, jenž hledá zvlášť významná vysvětlení pro svou bezvýznamnou existenci - a tu přišel na ústřici, která si v písku ležela ve své lastuře.
" Nemá mysl zatíženou pochybnostmi," přemítal filozof, "nemusí pracovat, až by jí kosti praskaly. Nikdy nemůže říct ´Nohy mi už přestávají sloužit´. Neslyší nic o špatnosti, nedívá se na televizi, nemluví do vzduchu. Nemá knoflíky, aby se jí utrhávaly, ani zipy, aby se jí zadrhávaly, ani vlasy, ani zuby, aby jí vypadávaly." Filozof si povzdechl hlubokým závistivým vzdechem. " A dojde-li v její anatomii k morbidní souhře podmínek, pokud lze vůbec takovou zastaralou amorfní anomalitu nazývat anatomií, pak produkuje vysoce třpytivou kompaktní hmotu obrovské, ba až nedozírné ceny," řekl si filozof, opět vzdychl a přemítal dále. "Kdybych se tak i já mohl probudit z delirického stavu s růžencem diamantů na horečnatém čele. A kdyby ještě k tomu byl můj dům mou svatyní, tak pevnou a jistou jako sejfy v bance!"
Právě v tom okamžiku zaskřehotal racek a střemhlav se snesl z oblak k zemi, uchopil do drápů ústřici, vynesl ji vysoko do nebe a pak ji pustil na obrovskou vlhkou skálu, na které se lastura roztříštila a její obyvatelka rozplácla. V troskách se neobjevil žádný třpytivý útvar nedozírné ceny, neboť zesnulá ústřice byla velice zdravá ústřice, a mimochodem, žádná ústřice ze své vlastní perly nikdy nic neměla.
Dvojí načení:
Spočítej si, jaké boží dary máš ty, a nech svého souseda, ať si v klidu spočítá své.
I tam, kde není televize, lidé hynou.
Filozof a ústřice
Jednoho nádherného jitra se u moře procházel bez cíle filozof - člověk, jenž hledá zvlášť významná vysvětlení pro svou bezvýznamnou existenci - a tu přišel na ústřici, která si v písku ležela ve své lastuře.
" Nemá mysl zatíženou pochybnostmi," přemítal filozof, "nemusí pracovat, až by jí kosti praskaly. Nikdy nemůže říct ´Nohy mi už přestávají sloužit´. Neslyší nic o špatnosti, nedívá se na televizi, nemluví do vzduchu. Nemá knoflíky, aby se jí utrhávaly, ani zipy, aby se jí zadrhávaly, ani vlasy, ani zuby, aby jí vypadávaly." Filozof si povzdechl hlubokým závistivým vzdechem. " A dojde-li v její anatomii k morbidní souhře podmínek, pokud lze vůbec takovou zastaralou amorfní anomalitu nazývat anatomií, pak produkuje vysoce třpytivou kompaktní hmotu obrovské, ba až nedozírné ceny," řekl si filozof, opět vzdychl a přemítal dále. "Kdybych se tak i já mohl probudit z delirického stavu s růžencem diamantů na horečnatém čele. A kdyby ještě k tomu byl můj dům mou svatyní, tak pevnou a jistou jako sejfy v bance!"
Právě v tom okamžiku zaskřehotal racek a střemhlav se snesl z oblak k zemi, uchopil do drápů ústřici, vynesl ji vysoko do nebe a pak ji pustil na obrovskou vlhkou skálu, na které se lastura roztříštila a její obyvatelka rozplácla. V troskách se neobjevil žádný třpytivý útvar nedozírné ceny, neboť zesnulá ústřice byla velice zdravá ústřice, a mimochodem, žádná ústřice ze své vlastní perly nikdy nic neměla.
Dvojí načení:
Spočítej si, jaké boží dary máš ty, a nech svého souseda, ať si v klidu spočítá své.
I tam, kde není televize, lidé hynou.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
